Na začátku bylo vrstevnické učení
Psal se rok 2020 a my hledaly cestu, jak realizovat naše představy o kreativním přístupu k výuce, když jedna z nás učí druháky a druhá čtvrťáky, ale přitom se naše nápady potkávají. Řešení bylo vlastně snadné. Začaly jsme do výuky zařazovat vrstevnické učení a na některé Dny něčeho připravily projekty, kde se druháci učili s pomocí čtvrťáků. Práce na projektech pak zahrnovala jak společné uvedení do situace, tak i práci ve vrstevnických skupinách, kdy se čtvrťáci ocitli v roli starších průvodců a pomohli druhákům nacházet správná řešení nastavených problémů a situací. Na závěr vždy proběhla prezentace práce jednotlivých skupin formou obhajoby výstupů, nebo komentovanou výstavkou prací, či se na základě dílčích řešení prezentovaných jednotlivými skupinami podařilo prezentované téma společně shrnout a zpřehlednit.
Velmi dobře šlo při tom využít mezipředmětové vztahy, kde se propojovaly zejména předměty český jazyk, prvouka, výtvarka a hudebka. Děti společnému vrstevnickému učení brzy přišly na chuť a velmi se na společné hodiny těšily. Tato naše aktivní setkání dětí různého věku při společné činnosti přispěla i k tomu, že se děti začaly vyhledávat i během přestávek a druháci se ve škole začali cítit jako doma a neustále "hlásili", kde "své" čtvrťáky všude potkali. Děti z obou tříd se těšily na společné hodiny, bylo patrné, že je vzájemná spolupráce naplňuje.
Spolupráce se zde stala jak cílem, tak i prostředkem učení. Děti přirozeně rozvíjely stávající a získávaly i nové klíčové kompetence v oblasti sociální, komunikativní a kooperativní. Na začátku vrstevnického učení jsme si s dětmi stanovily společná pravidla pro práci. Bylo to nezbytné a velmi to následně usnadnilo pozdější průběh společných i skupinových aktivit. Protože si děti pravidla určily samy, měly snahu je dodržovat. Tím, že jednotlivé projekty byly zastřešeny hlavním tématem Dne něčeho, nepřevážil cílený rozvoj kooperativních dovedností nad konkrétním vzdělávacím cílem výukového celku, ale šel s ním ruku v ruce.
