Jak nám voní Vánoce?

Kdo nás sleduje, ví, že se často věnujeme méně obvyklým či zapomenutým zvykům, tradicím a svátkům. Jednou takovou zapomenutou tradicí je vánoční dekorace POLAZ. Název vznikl od slova polazit =chodit po koledě. Vyráběl se u nás, na Slovensku, v Polsku, ale i na Balkáně. Polaz se věšel ve světnici v době zimního slunovratu – symbolizoval nově narozené slunce . Do koule z těsta se zapichovaly špejle zdobené různými dobrotami.

My jsme naše polazy přizpůsobili třídním podmínkám. Místo koule z těsta jsme využili jablíčka, na špejle jsme napichovali barevná kolečka z papíru. Každý dostal špejli, barevné papíry a stříhal a zdobil . My dvě jsme pouze držely jablka (předem navlečená na stužku) a kochaly se, jak nám pod rukama roste "nové" sluníčko . Polazy jsme vyrobili dva, pro každou třídu jeden.

Protože by i zvířátka měla o Vánocích dostat svou nadílku, naplánovali jsme výlet do přírody. Den předem jsme se zodpovědně připravovali. Správná prvostupňová učitelka má zásoby všehomožného stále při ruce, takže jsme vytáhly krabici šišek, v Lidlu jsme koupily sádlo a semínka, lavice obložily igelitem a šly na věc .

První úkol byl pomazat šišky sádlem. Protože je ve třídách poměrně teplo, sádlo se začalo brzy rozpouštět a děti nám voněly jako řízky😊. Poté jsme všichni společně šišky obalili v semínkách, radši víc, no a takto připravené mňamky jsme uložili do ledničky. Takhle – netvrdíme, že po této činnosti zůstane čistá třída, doporučujeme plánovat na poslední hodinu .

Druhý den jsme společně vyrazili za město. Hluboký les to teda úplně není, ale zajíci, srnci, divočáci tu jsou. A spousta ptáčků taky. Některé děti donesly ještě jablíčka, mrkev, kaštany. Druháci dostali rozchod (my jsme si nasadily oči i na záda) a připravené dobroty rozmístili kolem stromů, pařezů, nastrkali do rozsedlin, napíchali na větve. Zodpovědně můžeme říct, že téměř všechno do tří dnů zmizelo (kontrola při venčení) - tak jsme asi udělali zvířecím kamarádům radost a zlepšili někomu den.