Finsko očima našeho tandemu

Nejdůležitější slovo finského školství je důvěra

Je dobré věřit na zázraky! Protože někdy se opravdu dějí. Jak jinak totiž vysvětlit, že se nám poštěstilo tandemově vycestovat za inspirací a poznáním vzdělávacího systému do dalekého a úspěchy v edukační oblasti ověnčeného Finska. A to ne na otočku, ale na celých programově nabitých 10 dní. Výjezd zorganizovala Obchodní akademie, kdy v rámci projektu se kromě jejich 4 učitelů zúčastnily také 3 učitelky ze základní školy a 1 osoba zastupující městský úřad. Po nezbytných formalitách, rychlém seznámení s reáliemi a historií země a zapamatování si pár základních frází a pozdravů v jazyce domorodém jsme celá skupina vyrazili na letiště Václava Havla, kde bylo naše první vzájemné setkání, nás s ostatními účastníky z jiných měst a všech s českým koordinátorem.

Letadlem je to z Prahy do Helsinek krásných 1320 km a z Helsinek do cíle našeho pobytu, města Hämeenlinny, dalších 100 km. Čekalo nás ubytování v centru města, na tamní končiny vlídné počasí a milý a vstřícný kolektiv učitelů v Seminaarin Koulu v čele s panem ředitelem Rangellem Pasi. V Hämeenlinně je hodně škol, ale ta naše byla největší ve městě. Denně se tu schází cca 750 žáků rozdělených do 31 tříd všeobecného vzdělávání, z toho jsou dvě třídy vzdělávání ve švédském jazyce. Škola má také třídu přípravného vzdělávání a 15 různých malých skupin, například pro žáky se speciálními potřebami, nebo žáky s odlišným mateřským jazykem. Ve škole pracuje cca 90 dospělých, z toho je 50 učitelů, 30 asistentů a dalších pracovníků. Věděli jsme, že systém vzdělávání je ve Finsku jiný než u nás, ale skutečnost předčila naše očekávání.

V následujících dnech byl náš program jasný, po snídani vyrazit pěšky do školy (i když stylovější by to bylo na kole, jako většina žáků a učitelů), vybrat si z nabídky v rozvrhu předměty a třídy a jít se pak na ně podívat. Někdy jsme jen sledovali dění ve třídě, jindy jsme se do aktivit s nadšením zapojili. Komunikace s dětmi i učiteli probíhala v angličtině, ale s některými staršími učiteli, k našemu údivu, i v ruštině (inu, dějiny jsou dějiny). Kromě čtvrtka, kdy byl začátek výuky až v 9:20 pro všechny, začíná dětem ráno škola v 8:30 (ale tak jako mnoho dalších věcí, i toto je ve finské škole variabilní, protože skupiny se v začátku výuky střídají, některé dny jdou do školy dřív, jindy zase později, stejné je to s koncem výuky). My byli všeho lační a jako správní šprti jsme přicházeli na první hodinu a vydrželi až do poslední minuty, což bylo ve 14:20. Každý den jsme tak navštívili 5 až 6 tříd nebo skupin při různých předmětech. Odpoledne jsme věnovali poznávání města, navštívili jsme například muzeum hudebního skladatele Jeana Sibelia, který se v Hämeenlinně v roce 1865 narodil a který proslul třeba skladbou Finlandia, prozkoumali jsme nejvýznamnější památku města – opevněnou pevnost /hrad Hämeen linna (hádejte podle čeho má město své jméno), zašli jsme do přilehlého sportovního areálu, ve kterém se v roce 1952 konala olympiáda (pan Zátopek by nám o tom mohl povědět své), nebo jsme strávili celý den v nádherné přírodní rezervaci Aulanko (abychom ji prošli celou, potřebovali bychom několik týdnů navíc). Večery jsme trávili sepisováním zážitků, pilováním finštiny a sdílením a výměnou poznatků se svými kolegy z OA, kteří den trávili jak jinak než na střední škole. A protože náš pobyt byl rozložen do dvou týdnů, mohli jsme se vydat jeden víkendový den i na návštěvu Helsinek. Pán, který nás měl provázet po Helsinkách, naši skupinu kupodivu poznal hned na vlakovém nádraží. Jak? Prý jsme se na rozdíl od Finů všichni usmívali. Ano, seveřani jsou mírně uzavřenější, méně dávají najevo své pocity, ale že jsou citliví a emotivní stejně jako my, o tom jsme se mohli přesvědčit ve škole při našem odjezdu, kdy došlo při loučení i na objímání. My jsme si zvykli za těch deset dní na ně a ve škole si zvykli na nás, smutek padl při odjezdu na obě strany.

Po týdnu jsme byli ve škole jako doma, přestali jsme se v bludišti osmi pavilónů propojených různými chodbami ztrácet (teda skoro) a navázali jsme družbu s mnoha učiteli a žáky, kteří nás zdravili nejen na území školy, ale i kdykoliv jsme se náhodně setkali ve městě. No ano, i žáci. A v čem že byla výuka na finské škole tak jiná? Z našeho pohledu hlavně v samém základu organizace výuky, založeném na týmové práci a prostupnosti systému. Tak třeba inspekci, poradny a ani hospitace ve Finsku nenajdete. Na školu přijde tak maximálně kontrola finanční, která zkontroluje, jak škola naložila s balíčkem peněz, které na svůj provoz obdržela od státu a zřizovatele. Naopak učitelé se kontrolují nebo lépe řečeno spolupracují a sdílejí navzájem. Každý učitel je zapojen v nějakém teamu, buď ročníkovém (učitelé stejného ročníku) nebo předmětovém, a to ve školních teamech, ale i ve sloučených a stejně zaměřených teamech v celém městě, státu. Podpora výuky je také zajištěna centrálně státem, spadá sem propracovaná řada učebnic podle předmětů a ročníků a k nim online vzdělávací platforma jednotná pro daný typ školy v celé zemi umožňující propojení učitelů s žáky v online prostředí a na které jsou připraveny interaktivně i veškeré učebnice a doplňující vzdělávací materiály. Vše garantuje a pro školy a žáky zdarma provozuje stát. Také porady a konzultace mají finští učitelé v daleko větší míře, než jsme zvyklí u nás. Ono plánování výuky, kdy zohledňujete potřeby každého dítěte přesně na míru napříč předměty, to nějaký čas opravdu zabere a hlavně, takovou věc musíte plánovat se všemi, kteří se podílejí na žáčkově vzdělání. Výsledek ale stojí za to. Vždyť naprosto běžným jevem je, že žák dochází do kmenové třídy, ale je mu umožněno podle úrovně, které dosahuje v jednotlivých předmětech, docházet na některé předměty třeba i do jiné třídy. Děti s odlišným mateřským jazykem, které jsou po příchodu do země zařazeny do takzvaných valmo tříd (tedy tříd pro cizince) na dobu maximálně dvou let a ve kterých se musí naučit mluvit a psát finsky, mohou v případě nadání a vybavenosti angličtinou docházet na odborné předměty do jiných tříd, ve kterých se daný předmět v angličtině právě vyučuje. Děti se speciálními potřebami mají své třídy, takže integrace ve škole ano, například při společném stravování, ale inkluze takových žáků do normálních tříd běžná není. Ale asistenty pedagoga ve třídách samozřejmě najdete, pomáhají dětem, jejichž prospěch je ohrožen z jiných všemožných důvodů, například dlouhodobou nemocí, zdravotním stavem, zhoršeným domácím zázemím. Domácí úkoly jsou ve finské škole běžné, ale jsou limitovány předpokládaným časem, který budou děti na jejich vypracování potřebovat.

Protože školní rok začíná ve Finsku v polovině našich letních prázdnin, a to kvůli délce denního svitu (nebojte, také jim ten školní rok dříve končí, takže vlastně na počet dnů je to srovnatelné s délkou našeho školního roku), v době našeho pobytu (říjen) probíhalo čtvrtletní hodnocení. Ale jo, psaly se písemky, testíky, prezentovaly se práce a dokončovaly projekty. Známkování mají odlišné, někde využívají bodů, někde procent, někde známek, můžete dostat i čtrnáctku, za to k jedničce se nedopracujete. O školní úspěšnosti každého žáčka komunikují učitelé s rodiči i několikrát do týdne. Běžné jsou i konzultace s rodiči. A pozor, pokud žák zamešká v kuse 50 hodin, tak přesto, že ho rodiče omluví, sejde se ihned komise, která nastavuje dopomoc při výuce pro daného žáčka. Protože podle Finů tak dlouhou absenci může mít jen žák, který má nějaký problém, psychicky zdravý žák přece omarodí sotva na pár dní, že? V každé škole najdete také zdravotní sestry, které pomáhají zdravotně oslabeným žákům a v přípravné třídě pomáhají vyhodnotit potřeby dítěte pro další vzdělávání. Ano, každé dítě ve svých šesti letech nejdříve nastoupí právě do této přípravky, která je vždy při škole, kam bude dítě docházet i v dalších letech, a teprve v sedmi letech postoupí do první třídy. A jak z toho vyplývá, odklad školní docházky je ve Finsku pojmem neznámým. Diagnostiku a předpoklady dítěte si v přípravce vyhodnotí speciální pedagog ve spolupráci se zdravotní sestrou a běžným učitelem. A tak jsou finské školy opravdu školami pro každého. Finové mají rádi pravidla a také je rádi dodržují, to platí ve škole, ale i v běžném životě. Pokud někoho uvidíte přecházet silnici, která je zrovna pustá, na červenou, můžete se bez obav vsadit, že je to cizinec. Pravý Fin prostě počká až na zelenou, respektuje, že pravidla mají svůj důvod.

Samostatnou kapitolou tohoto povídání by mohla být finská strava. Je zdravá a vyvážená. Ochutnali jsme ji na různých možných místech, od hotelové snídaně a večeře přes restaurace, rychlá občerstvení, stánky na tržištích, ale nejčastěji ve školní jídelně. A právě tam vedou děti ke zdravé stravě a neplýtvání potravinami. Jak? No prostě si každý naloží sám a tolik, kolik toho sní, vybrat si může buď vegetariánské nebo masové jídlo a aby ani jedna skupina nebyla v nevýhodě, na pohled jídlo pro vegetariány i to pro jedlíky masa vypadá úplně stejně. Zeleninové saláty, vždy je jich v nabídce několik, jsou také pro obě skupiny stejné. Ve čtvrtek jsou vegetariány úplně všichni. Mají tam totiž takovou tradici. Platilo to nejen v jídelně, ale i při čtvrtečních večeřích v hotelu. Prostě čtvrtky jsou ve znamení zdravého životního stylu, zejména tradiční hrachové kaše. Pokud vám ve školní jídelně nabízené jídlo nepřijde vhod, není problém, vždy je po ruce nějaké ovoce, nebo si namažete máslem suchar. Také vlastnoručně. Zapíjet můžete vodou, nebo mlékem. A pokud máte alergii na mléčnou laktózu jako podstatná část Finů, ale mléko stejně jako oni milujete, pak jsou vždy připraveny krabice s bezlaktózovou variantou. Takže naložit jídlo, sníst, případné zbytky ekologicky roztřídit (ale ty díky systému samoobsluhy v podstatě nevznikaly), uložit špinavé nádobí do správných sekcí k umytí a můžete zpět do výuky. Ono totiž na ten oběd jste si se třídou a učitelem odskočili během hodiny.

Po zdravém obědě můžeme pokračovat výukou, třeba nejoblíbenějším nebo možná nejuznávanějším předmětem, kterým byly ruční práce (Crafts). Děti zde pracují v perfektně vybavených dílnách se dřevem, zpracovávají ho podle návodů do různých funkčních výrobků (např. box na lahve, podložka pod hrnec, rámeček, skříňka, věšák) pomocí pil, hoblíků, dlátek, lepidel, opalovacích hořáků a barev. Snad jen k průmyslovým strojům, třeba na vyřezání různých otvorů, děti nesmějí a s přístrojem pracuje jen pedagog. Děti ale alespoň pozorují. Mezičasy mezi jednotlivými kroky při výrobě zaplňují tvorbou prezentace o své práci na výrobku na notebooku, který má každé dítě zapůjčeno na dobu 4 let od města, a se kterým se připojují i ke vzdělávací celostátní platformě. Někdy tam vypracovávají domácí úkoly, no a někdy juknou (když je nevidí učitel) i na stránky oblíbeného fotbalového družstva (inu, děti jsou i tady zvídavé a všehoschopné). Úklidem pracoviště to pro dnešek končí, ale zítra budou v pracovkách pokračovat, třeba šitím sáčku na boty s pomocí šicího stroje. Jo, jo, šijí kluci i holky bez výjimek. No a ti mladší zatím alespoň s pomocí jehly a nitě. A že jim to opravdu jde! Takže ruční práce hrají pro všechny věkové kategorie prim. A hand made věcí si Finové neskutečně váží.

Finové si váží i jeden druhého. Nedávají neuvážené sliby, ale pokud vám něco slíbí, můžete si být naprosto jisti, že slib splní. Ona totiž důvěra je základem nejen jejich školství, ale jejich celého života. A je to vlastně i jednoduchý recept, na kterém vystavěli obdivuhodný vzdělávací systém. Bohužel tato důvěra musí být vzájemná, a to je právě ta pro české školství natolik vzácná ingredience, že si na nějaké změny ještě hodně dlouho počkáme. Ale za náš tandem veliký dík za možnost seznámit se s finským edukačním systémem a za inspiraci a motivaci dělat svoji práci tak trochu jinak, než je běžné.